Psí potřeba

Když si ÄlovÄ›k pořídí psíka, má k tomu různé důvody. Nejhorší je na tom to, že si ten kupec nic nezjistí a prostÄ› jej koupí. DÄ›tem pod stromeÄek. Nu a dÄ›ti jsou samozÅ™ejmÄ› nadÅ¡eny a hádají kdo s ním bude spát a kdo s ním půjde ven a tak podobnÄ›. RodiÄe jsou spokojeni, že udÄ›lali dÄ›tem radost a myslí si, kdovíjak nejsou dobří. Jenže je to pÅ™ejde pÅ™i druhé nebo kolikáté loužiÄce, Äi exkrementu. A co je nejhorší, zaÄnou psíka trestat. Chudák je z toho zděšený, protože netuší, proÄ je bit. Psa samozÅ™ejmÄ› trestat lze a nÄ›kdy se to musí, ovÅ¡em ne ho Å™ezat hlava nehlava. A zásadní vÄ›c, pes musí vÄ›dÄ›t proÄ je trestán.

Takže pokud jej nÄ›kdo tluÄe u loužiÄky, kterou objevil po příchodu domů, je to zbyteÄné. Psíka lze trestat pouze přímo pÅ™i Äinu, tady když to dÄ›lá. JednoduÅ¡e jej chytit za srst za hlaviÄkou a mírnÄ› zatÅ™epat, pÅ™iÄemž jasnÄ› pronést příkaz, že se to nesmí. TÅ™eba zrovna slovem „nesmíš“. SlovíÄko fuj se nemá používat, to je dobré k nÄ›Äemu opravdu důležitému a pes musí ihned pÅ™estat s tím co dÄ›lá.  

Takže slůvko nesmíš a zatÅ™epání, které mimochodem dÄ›lala i jeho matka, když je trestala, mu utkví v pamÄ›ti. Ví, že nÄ›co udÄ›lal Å¡patnÄ›, ale jeÅ¡tÄ› si to neuvÄ›domuje. Zde je to již jen o trpÄ›livosti. A je samozÅ™ejmé, že psík musí mít možnost se vyvenÄit. Je tÅ™eba být u nÄ›j a ihned jakmile provede svou záležitost je tÅ™eba jej chválit a klidnÄ› i pÅ™echválit. Vůbec neuÅ¡kodí nÄ›jaký pamlsek. Psík si to bude postupnÄ› v hlavÄ› ukládat až zaÄne umÄ›t zadržovat moÄ tak už vevnitÅ™ loužiÄku neudÄ›lá. ÄŒasem mu tato záležitost tak zevÅ¡ední, že bude svou potÅ™ebu provozovat už jen venku a nikde jinde. Jenže to nepůjde ihned napoprvé. Chce to Äas. A jak jsem zmínil výše, trpÄ›livost. Nu a tím se dostaneme, jak Äasto vlastnÄ› psíka venÄit. Názory se různí. Pravidlem by mÄ›lo být tÅ™i krát dennÄ›. U Å¡tÄ›nÄ›te samozÅ™ejmÄ› vícekrát.